Vše je fajn

Tato téměř ezoterická věta je v mém životě už několik let přítomná a daří se jí (více i méně) používat v každodenním životě. Tento každodenní provoz ji totiž prověřuje a ověřuje nejlépe. Pokud ji během těch nejobyčejnějších situací použiji, otevírá prostor pro přijetí, klid a nevymezuje mentální mantinely jen na dohledné možnosti.

S touto větou jsme ukončili i učení doma.

Je v pořádku začít a je stejně v pořádku přestat. S plným respektem ke všem zúčastněným osobnostem. Některé vyrostly a osamostatnily se, jiné získaly více sebevědomí a ucítily touhu jít objevovat svět.

Jako rodina jsme zpočátku zažili mírný diskomfort a naučili se s ním pracovat. To považuji za bonus. Dotkl se nás všech život, který je fajn žít, protože lesní škola, do které děti chodí je fajn, i práce, do které chodíme my rodiče je taky fajn.

Vidíme reálný smysl v tom, co děláme. Tato zkušenost se předává druhým o něco méně euforicky a zkratkovitě v porovnání s domškoláctvím. Zvlášť teď, kdy domškoláci přibývají raketovou rychlostí. Tato možnost má pořád mé sympatie, jen je to pro mě a mou rodinu systémem fungování, se kterým máme čtyřletou zkušenost a víme, proč nám přestal vyhovovat.

Některé střípky:

• V nejbližším okolí není nikdo, kdo takto funguje.
• Domškolácké děti hledají další podobně nastavené děti.
• Děti se chtějí učit věci, kterým nerozumím a nedokážu jim být oporou.
• Neznám v okolí lidi, kteří by se dětem mohli v laskavé míře věnovat.
• V mém případě nešlo skloubit práci a jejich potřeby, tak abychom byli všichni spokojeni.

Za tu společnou cestu, kterou jsme ušli doma, jsem moc ráda. Našli jsme i pár podobně smýšlejících lidí, zažili spousty výletů, a hlavně společného času. Děti se učily a přicházely věcem na kloub ve vlastním tempu. Otvíraly tak postupně dveře k vlastní motivaci, vlastním zájmům i vlastnímu sebevědomí. Mohly k této změně přirozeně dozrát. Vnímám okolo sebe, že na tento cenný čas se obecně zapomnělo. Zároveň je skvělou zprávou, že někteří rodiče přemýšlí o tom, jestli dítě vůbec půjde do školky nebo školy, nebo hledají různé možnosti vzdělávání.

• Je fajn přemýšlet o tom, co každodenně prožívají naše děti.
• Je fajn povídat si s dětmi o tom, co je štve a není pro ně fajn.
• Je fajn udělat změnu, když cítíme, že něco z každodenního provozu nefunguje.
• Je fajn otvírat nové možnosti a hledat si vlastní cesty.

Tento princip přijetí je i principem kruhového sdílení. Není v něm hodnocení, ani dobré rady. Jsou v něm zkušenosti, vlastní úhly pohledu, které se mohou rozeznívat v ostatních. Každý hlas je pak vyslyšený, přijatý, a navíc může pomoci někomu jinému uslyšet, co se zatím bojí vyslovit, otevřít sám v sobě.

Kruhové sdílení umí předávat prožité zkušenosti, můžete ho s tématem domškoláctví vyzkoušet. Účastnit se bude i domškolácká máma Monika Michalovská a svobodomyslná máma i učitelka v jedné osobě Věrka Lišková. Hlásit se můžete už teď tady.