Vlídnost jde pomalou cestou, která vede z nitra ven. Z hloubek, z kterých pramení, přináší víru v to nejlepší v člověku, je trpělivá. Nemá nic společného s laskavostí, která se občas dá nasadit jako maska, a proto se zdá být pevnější. Vlídnost má v sobě stočeného hada, který je moudrý v generacích zpět a zároveň otevřený změně.
S opravdovou vlídností k sobě svět okolo pluje, stává se tím, čím v tom kterém okamžiku má být, a je v pořádku, protože neexistuje otázka proč. Jde cítit, když se objevuje uvnitř kohokoliv, a začne se projevovat ven slovy, pohyby, skutky. Dokáže přijímat i být jasná, protože vlídnost není hloupá. Je i není přítomná v každém z nás.
Občas je těžké ji probudit, najít a nespěchat. Občas její úlohu přebírá víra v dobro jako myšlenkový koncept, a někdy obyčejná laskavost, která na povrchu utváří dojem. Nic z toho nemusí být, když je uznaná vlídnost vevnitř, k sobě, až pak k druhým. A není to sobeckost, je to přístup, jak mít v sobě téměř nekonečný klid a zároveň mít přístup ke světu. Nabírá postupně sílu, jak se dostává ven a může se mezi lidmi rozlévat.
Vlídnost je vnitřní krása, ke které je dobré přistoupit pomalu. Jako by měla šnečí ulitu, jako by se mohla kdykoliv schovat a změnit tak svůj tvar. Vlídnost se nachází v té zranitelné části vnitřních světů, a tak umí být i nebýt přítomná. Záleží na tom, jak je jsou vnitřní světy otevřené a prostupné.
Vlídnost je vlastností citlivých žen. Vlídná je jeptiška, která pečuje, ale i královna, která dává šanci těm nejslabším, protože může. Vlídností lze získat i srdce nepřátel, lidí stojících opodál a také těch, co jen pozorují a nedávají na sobě nic znát. Vídám je často, jak jen přihlíží, a nechtějí se projevit, nemohou otevřít svůj vlastní svět, ani odejít.
A tak sem přidávám další ze zázraků, které přichází, když dovolím si nahlédnout do nitra a nechám je přijít. O dalších těchto vnitřních částech – o laskavosti, trpělivosti, upřímnosti a skromnosti, můžete číst v dalších článcích. Patří k prazákladům toho, co vyvěrá, k nalezení jsou tady.