Psala jsem podrobně o tom, jak mohou rodiče podpořit děti v budoucích čtenářských dovednostech. Byl to takový manuál na dítě, úplně stejný jako je třeba manuál na mixér. (Nikdo rozumný to nikdy pořádně nečetl.)

A pak jsem při pozorování dětí pochopila, že to nemá smysl. Děti si mohou osvojovat dovednosti vedoucí ke čtení i ostatnímu učení úplně samy, ale nelze je k tomu nutit. Nejde to prostě naplánovat a pak roboticky plnit. 

Svůj zájem jsem proto přesunula na rodiče a hledala jsem, jak být svobodnější a tak i přístupnější k tomu, že se děti učí samy. A postupným přepisováním vznikl e-book o tom, co je základní, téměř prazákladní v nás i v dětech. Díky těmto prazákladům můžeme být společně na tvůrčí cestě sebeřízeného vzdělávání.

PRAZÁKLADY ČTENÍ 

jsou právě ve výrobě

Pustila jsem se do úkolu vyplnit mezeru v nabídce vzdělávacích příruček - sepsat své zkušenosti se čtením malých dětí a přitom nenapsat manuál na mixér.

Sama jsem zvědavá, jak to dopadne...