Zuzana Jurečková

"Můžete s dětmi otevřít knížku, nebo jít do lesa a přitom si stále užívat příběh. Vést je ke čtení svobodně a přirozeně. Sepsala jsem pro vás e-book o prazákladní a nespoutané touze učit se."

Kouzlo háčkování

Získala jsem díky domškoláckým skupinkám na facebooku takový dojem, že všichni domácí školáci jsou až neskutečně tvořivé bytosti. Asi je to do jisté míry jen iluzorní představa, ale vidím na synovi, že když si sám nachází aktivity, sám si říká, čím se chce zabývat, až neskutečně ho to baví – kreslí, staví a zase bourá, vystřihuje, lepí a vytváří si...

S důvěrou

S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...

Rok a půl štěstí

Pečlivě na něm utírám prach, mazlím se s ním každý den a děkuji za štěstí, které nám před rokem a půl doneslo druhého syna. Díky němu ležím večer při uspávání v posteli o chvilku déle a nevystřelím jako raketa, co má ještě spoustu práce. Vychutnávám si ten pocit, že jsem tady byla celý den pro oba syny a zároveň i sama pro sebe. A ta spousta...

Rodit přirozeně – žít srdcem

Před dvěma lety při túrách po kopcích Gruzie ucítila jsem poprvé, že se ve mně probouzí nový život. Dívali jsme se zrovna na mračna, ve kterých se schovával vrchol Kazbegi, když jsem si byla úplně jista – žije si ve mně. Nikdo mi to nemusel potvrzovat, ani pan doktor, ani těhotenský test. Cítila jsem to jako odměnu...

Přikázaný směr jízdy

Krok za krokem budujeme své dovednosti. Každý den se snažíme být lepší a je jen otázkou našeho hodnocení, jestli se nám to daří. Člověk sám o sobě je zvídavá bytost, pokud neupadne do představy, že už všechno ví. Tohle vše mě napadá, když překládám svůj životopis do angličtiny – se dvěma neposednými dětmi a s průměrnou délkou koncentrace pět minut to trvá dva...

Šumava: učebnice odvahy

Pobyt na statku v podhůří Šumavy je ve znamení slepic, které potvory pořád utíkají z výběhu, a kopřiv, které potvory neuhnou. Naše výlety do krajiny jsou pak lemovány poli s dozrávajícím obilím, posekanými loukami a nahodilými nálezy třeští, jahod a borůvek. Pro syny je to objevování a pro mě znovuobjevování zapomenutého světa. Vesnici jako takovou už známe. Tohle je pro nás výprava na samotu, na původní...

Volba: Láska, nebo strach

Dívám se na jedenáctiměsíční dítě, jak směle a neochvějně prozkoumává svět. Dojímá mě, jakou radost z něj dokáže mít. Je to láska k životu, s kterou se každý den probouzí. Začíná den se zářivým úsměvem, i přesto, že ho i dnes čeká několik bolestivých pádů a asi i pár dramatických nedorozumění. Miluje život. Nepřemýšlí. Nestrachuje se. Když se pak rozhlédnu kolem a zaposlouchám se do běžných rozhovorů,...

Život jako supermarket

Každý den můžeme zajít do supermarketu a koupit si téměř cokoliv. Meloun v lednu, čerstvý špenát v únoru,  med v březnu. Když se člověk podívá z okna a realisticky zhodnotí počasí, které v posledních týdnech kolísá mezi mínus patnácti a plus patnácti, je to jako sen. A je to naše každodenní snění, kdy vyhráváme nad počasím, roční dobou i nad zaběhnutým řádem světa, který ještě...

Sedí, čte a učí se. Docela samo

Devátý měsíc dítěte je příznačný v těchto věcech: dítě sedí, je zvědavé čím dál víc, pohyblivé taky, zajímá se o drobné věci a taky o knížky, možná umí pár zvuků, které označují konkrétní věci. A možná ještě z toho něco neumí, ale brzy se to naučí. Jakmile se dítě samo posadí, má volné ruce k tomu, aby začalo prozkoumávat věci. Začne si...

Vlastní pohyb, vlastní cesta

Bude to už několik týdnů, kdy se dítě, co se narodilo u nás doma, dalo do pohybu. Pozoruji ho a čím dál víc si uvědomuji, že s vlastním pohybem nastupuje i vlastní vůle, a tak i vlastní cesta životem. Přichází první okamžiky vědomého chtění hračky, zábavy, jídla nebo kontaktu. Když místo hračky podáme jídlo, je odmítnuto. Dítě má svůj zájem, svoji...