Zuzana Jurečková

"Díky dětem a návratu na vesnici, jsem došla ke svým prazákladům. Každý den tak můžu obdivovat přirozenou a původní touhu dětí učit se. Společně objevujeme krásu světa, tvoříme a inspirujeme se navzájem."

Rodit přirozeně – žít srdcem

Před dvěma lety při túrách po kopcích Gruzie ucítila jsem poprvé, že se ve mně probouzí nový život. Dívali jsme se zrovna na mračna, ve kterých se schovával vrchol Kazbegi, když jsem si byla úplně jista – žije si ve mně. Nikdo mi to nemusel potvrzovat, ani pan doktor, ani těhotenský test. Cítila jsem to jako odměnu...

Přikázaný směr jízdy

Krok za krokem budujeme své dovednosti. Každý den se snažíme být lepší a je jen otázkou našeho hodnocení, jestli se nám to daří. Člověk sám o sobě je zvídavá bytost, pokud neupadne do představy, že už všechno ví. Tohle vše mě napadá, když překládám svůj životopis do angličtiny – se dvěma neposednými dětmi a s průměrnou délkou koncentrace pět minut to trvá...

Šumava: učebnice odvahy

Pobyt na statku v podhůří Šumavy je ve znamení slepic, které potvory pořád utíkají z výběhu, a kopřiv, které potvory neuhnou. Naše výlety do krajiny jsou pak lemovány poli s dozrávajícím obilím, posekanými loukami a nahodilými nálezy třeští, jahod a borůvek. Pro syny je to objevování a pro mě znovuobjevování zapomenutého světa. Vesnici jako takovou už známe. Tohle je pro nás výprava na samotu, na původní...

Volba: Krása, nebo strach

Dívám se na jedenáctiměsíční dítě, jak směle a neochvějně prozkoumává svět. Dojímá mě, jakou radost z něj dokáže mít. Je to láska k životu, s kterou se každý den probouzí. Začíná den se zářivým úsměvem, i přesto, že ho i dnes čeká několik bolestivých pádů a asi i pár dramatických nedorozumění. Miluje život. Nepřemýšlí. Nestrachuje se. Když se pak rozhlédnu kolem a zaposlouchám se do běžných rozhovorů,...

Život jako supermarket

Každý den můžeme zajít do supermarketu a koupit si téměř cokoliv. Meloun v lednu, čerstvý špenát v únoru,  med v březnu. Když se člověk podívá z okna a realisticky zhodnotí počasí, které v posledních týdnech kolísá mezi mínus patnácti a plus patnácti, je to jako sen. A je to naše každodenní snění, kdy vyhráváme nad počasím, roční dobou i nad zaběhnutým řádem světa, který ještě...

Sedí, čte a učí se. Docela samo

Devátý měsíc dítěte je příznačný v těchto věcech: dítě sedí, je zvědavé čím dál víc, pohyblivé taky, zajímá se o drobné věci a taky o knížky, možná umí pár zvuků, které označují konkrétní věci. A možná ještě z toho něco neumí, ale brzy se to naučí. Jakmile se dítě samo posadí, má volné ruce k tomu, aby začalo prozkoumávat věci. Začne si...

Vlastní pohyb, vlastní cesta

Bude to už několik týdnů, kdy se dítě, co se narodilo u nás doma, dalo do pohybu. Pozoruji ho a čím dál víc si uvědomuji, že s vlastním pohybem nastupuje i vlastní vůle a tak i vlastní cesta životem. Přichází první okamžiky vědomého chtění hračky, zábavy, jídla nebo kontaktu. Když místo hračky podáme jídlo, je odmítnuto. Dítě má svůj zájem, svoji zvědavost...

Pozor! Je to člověk

Půlroční dítě vykazuje značnou pohyblivost. I to dítě, které před půl rokem přišlo na svět u nás doma. A tak od nošení miminka přeskakujeme rovnýma nohama do chytání batolete, které se rozhodlo stát, aniž by umělo sedět. Tento rychlý pohyb vpřed mě teď každým dnem upozorňuje na to, že už téměř rok stojím na místě. Je to už skoro rok, co jsem...

Voilà! Ruce

Možná si všimnete, když vaše dítě poprvé objeví své ruce. A možné ne. Není to až tak důležité pro vás. O to víc je to zásadnější pro něj. Stane se to někdy okolo třetího měsíce a bude to jeden z prvních kroků k tomu, aby mohlo objevovat svět. Dotýkat se ho, cítit ho, chytat ho do svých rukou. Pro dítě je...

Vítej, světe!

Druhorozený syn je s námi tři měsíce. Začíná pozorovat okolí a usmívat se tak, až nejedno srdce zjihne. Slíbila jsem, že na tomto blogu budu inspirovat rodiče k aktivitám, které později vedou ke čtení. Dlouho jsem váhala, jestli se do toho vůbec pouštět, a hlavním důvodem bylo hlavně to, že dětem nemusíme radit, čím se mají zabývat. Samy to ví nejlépe....