Křehká krása a bezmoc
Situace, ve kterých se jako děti cítíme bezmocné, se nám odrazí později s našimi dětmi opět v situacích, kdy se cítíme bezmocné (jako matky, jako rodiče). Je to výukový program a je na nás, jestli ho přijmeme, nebo popřeme. Vlastně jsou obě cesty správné, protože je to jen náš život, o kterém rozhodujeme, jaký bude.
Bylo mi ctí při cestě vnitřní proměny jsem doprovázet ženu, která hledala pramen své bezmoci. Jmenovala se Lenka. Vydaly jsem se společně za jejím vnitřním dítětem. Vzpomínala a objevila v sobě obraz, kdy se jako malé dítě toužila dotknout jedné věci, kterou měla maminka ve skříňce „na parádu“. Lenka byla zvědavá a ta věc jí lákala. Když si ji ale vzala do ruky, aby si ji prohlédla, přišla maminka, zlobila se a plácla ji přes ruku, i přesto, že Lenka neměla žádné zlé úmysly, nechtěla danou věc zničit, nebo poškodit. Chtěla ji objevit, prozkoumat a kdyby měla trochu času, tak si ji i zamilovat.
Maminka ze strachu, že tu krásnou křehkou věc rozbije, tuto objevitelskou výpravu zarazila a ukázala tak své dcerce, jak ona sama je křehká, jak moc se jí dotýká, když se její dcera dotkne věci, která by se mohla rozbít. Zároveň, jak moc se bojí o tu věc i o svou křehkost. Úzkost ji nakonec navedla na cestu přísnosti a občas i tvrdosti k sobě, aby zvládla všechno to, co si předsevzala. A jistě i s dobrým úmyslem být dobrou mámou.
Křehkost jako kvalita se najednou objevila ve všech úrovních. Nastavila nový úhel pohledu. Bylo to téma, které když se otevře, přináší úlevu na více rovinách. Stačí se na něj podívat, laskavě ho přijmout, být chvíli u toho, pozorovat, co se odvíjí za příběh. S tímto klidem se dá do každého zranění přinést víc světla a pochopení.
Cestou proměny se nám společně s Lenkou podaří podívat se na maminku i situaci jinýma očima. Tento proces je citlivý, jemný, ale zasahuje city hluboko uložené, mění uložené programy a naučené postupy. A sama Lenka nachází pak různé situace s objevováním křehké krásy ve svém životě. Její vnitřní dítě se promění v radostnější a veselejší postavu, která do toho běžného vnějšího života může vnést touhu a chuť po nových objevech. Zároveň už se nebojí dotknout krásy, ani své křehkosti.
Otevřou se pomyslné dveře, kterými vstoupí do své jemnosti. A to se do dnešního světa plného změn, strachu a úzkosti víc než hodí. Ona jemnost se v určité chvíli projeví i jako pochopení, celistvost a dokonce i jako určitá vnitřní pevnost. Doplní kvality, které zůstávaly stát stranou, a pomůže je rozvinout. Jemnost dokáže takto obrátit vzhůru nohama vnitřní svět a možná jednoho dne stejnou cestou obrátí naruby ten svět venkovní, jakoby opravdový.
Na cestu jemné proměny s kresbou a písní pro se můžeš vydat tudy…
