Jaro, léto, podzim…

Kolo roku se otáčí a vždy, když nastává další období, přirozeně se zastavujeme. Cítíme přicházející změnu. A právě opakující se proměny v přírodě i tvar kruhu jsou dva principy, které používám při tvoření. Mám dojem, že se to nikdy nemůže omrzet. Naopak. Nacházím v tom stále víc a víc možností.

Začala jsem proto na jaře vytvářet květinové věnce. Právě jarní věnce jsou radostné a propojují nás tvůrčím způsobem s dobou, kdy naše babičky a prababičky pracovaly na polích a chodily každý den po loukách. Radost z květin a z přicházejícího jara se tak otiskla v lidové slovesnosti i v nás samotných.

Další zastávkou bylo léto s jeho květinovými dary. Doba zrání a dalšího rozkvétání je i časem, ve kterém jsme více v přírodě a stáváme se její součástí. Pohybem a pobytem v krajině se přirozeně dostáváme i k její moudrosti. A letní věnce sice ve starých obyčejích nenosíme na hlavách, ale jsou naší dávnou součástí jako obětiny bohům i ochranná znamení na domech.

V podzimní tvoření oslavujeme dobu zralých plodů. Věnec je tak i poděkováním za hojnost, kterou nám příroda ve svých proměnách každoročně přináší. Pořád jsme její součástí, i když dostatek i obecný nadbytek, který jako Evropané zažíváme každý den, je ve své podstatě až neskutečný. Máme stále šanci se s vděčností vracet k přírodě i k sobě. A navíc si u toho můžeme kreslit. 😉

A čeká nás zimní věnec se svými významy i s jasným posláním. Ten ale teprve se skupinou žen budeme tvořit. Chcete-li se přidat, zavítejte sem:

https://www.facebook.com/groups/kreslimearozkvetame

Zuzana Jurečková
Jsem svobodomyslná výtvarnice se špetkou filozofické duše. Ráda se účastním debat o svobodném vzdělávání a zároveň miluji pohádky. Více si o mně můžete přečíst zde>>