Dopis muži

Milý,

píšu ti tento dopis dva měsíce předem, protože jsem zatím z našich rozhovorů získala dojem, že ho budeš potřebovat. Chtěla bych tě totiž požádat, abys na mě zrovna teď, kdy asi rodím naše druhé dítě, byl opravdu hodný.

Co tím myslím? Abys mi teď hlavně důvěřoval a důvěřoval tak i našemu dítěti, i tomu, že stejně jako jsme jej dokázali přirozené počít, můžu ho přirozeně porodit. Myslím tím i to, že mě necháš se SVOBODNĚ rozhodnout, jak to bude probíhat. A to hlavně z toho důvodu, že tento proces můžu do jisté míry kontrolovat jen já sama.

Úplně chápu, že jsi v této situaci nejistý a máš strach. To je taky přirozené. Byla bych ale ráda, abys ho na mě nepřenášel a nenutil mě k něčemu, co nechci, a čemu bych se podvolila JEN proto, že z tebe cítím obavy, strach a úzkost.

Buď prosím dnes tak laskavý a tyto pocity zkus nejdříve jen pozorovat. Nenech je prosím vést k myšlenkám a činům. Jen je pozoruj a pak je s výdechem posílej pryč. Věř prosím tomu, že i já mám různé pocity (a možná o poznání intenzivnější) a pokud bych cítila, že opravdu není něco v pořádku, budu to chtít hned řešit.

Stejně jako ty, chci mít zdravé miminko a třeba budu i ráda za pomoc v nemocnici. Chtěla bych, abych v tobě měla celou dobu oporu, abys stál na mé straně, abys neuvěřil zastrašujícím kecům a různým manipulacím, které v nemocnicích používají.

Přijde mi, že obecně je toho strachu všude až moc a že jsme jako společnost s prominutím připos….. z toho, že bychom měli nést nějakou zodpovědnost. Třeba za své děti. Všechno svěřujeme někomu jinému, nějaké instituci – porod, vzdělání, talent, úsilí. Stáváme se tak otroky svých strachů a platíme za to vysoké daně. Patří mezi ně ztráta důvěry, rodiny, selského rozumu, citů…

Píšu ti to všechno proto, abys měl čas rozmýšlet své kroky. Věřím, že jsi dobrý táta i muž. Mám tě ráda.

Z.

PS: Mému muži jsem tento dopis sice napsala dva měsíce předem, ale nakonec ho četl asi týden po porodu. Vůbec ho nepotřeboval 🙂

Zuzana Jurečková
Jsem svobodomyslná výtvarnice se špetkou filozofické duše. Ráda se účastním debat o svobodném vzdělávání a zároveň miluji pohádky. Více si o mně můžete přečíst zde>>