Kategorie: u malérečky

Na moment a každý den

Odjeli jsme do Švédska s dvěma dětmi, ujeli za dvacet dnů přes tisíc kilometrů, koupali se každý den nejméně jednou (v jezerech i v moři), navštívili odhadem padesát dětských hřišť. Než jsme odjeli, napsala jsem malé zamyšlení nad tím, co si můžeme dovolit a co si dovolujeme, včetně výzvy pro sebe i pro čtenáře k vědomému dovolení si čehokoliv podle libosti. Mé dovolení...

Dovolme se a dovolme si…

V době léta a letních dovolených se mi vrací myšlenky na to, jak si (občas i častěji) dokážeme komplikovat život tím, že si něco dovolíme a něco ne. Možná jsme se naučili některé věci si užívat, až když to někdo dovolí. Možná čekáme, až to za nás někdo jiný rozhodne. Možná máme v kapse žádanku, ale není ji komu dát. Nikdo...

Pravda v srdci

Pokaždé, když se necítím dobře, když je obyčejné žití na chvíli těžké, svalím se na zem a chci jedinou věc – mít chvíli klid, ukazují mi děti, že mým úkolem je vést poctivý a pravdivý život, že ve svobodě je obrovské množství odpovědnosti a že na to, abych měla v životě vše jasné, mám snad ještě trochu času. Děti jsou pro mě...

Oddychový čas

Kolik je lidí, kteří v noci nespí. Vzbudí se a už jim nejde spát. Převalují se a možná se i trochu zlobí. Nejde jim usnout uprostřed noci, těsně před rozbřeskem, v kteroukoliv možnou hodinu. Budí je jejich tělo, možná i duše. Potřebují bdít, být vzhůru a spolupracovat na něčem velmi konkrétním a osobním. Říkám tomu sama pro sebe time out, česky oddychový čas. Úplně...

Domškoláctví. Proč ne?

Nejsem ranní ptáče, ale vstávám po páté hodině. Do prčic, proč to dělám? Protože si ráno třídím myšlenky, cvičím a vychutnávám si obyčejnou vodu. Dnes usedám také k počítači, i když pracuju většinou v noci. Jsem před dokončením e-booku o prazákladech čtení a učení. Přepisovala jsem dlouho návod na to, jak děti naučit číst, až jsem došla k tomu, že je potřeba vrátit se...

S důvěrou

S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...

Rok a půl štěstí

Pečlivě na něm utírám prach, mazlím se s ním každý den a děkuji za štěstí, které nám před rokem a půl doneslo druhého syna. Díky němu ležím večer při uspávání v posteli o chvilku déle a nevystřelím jako raketa, co má ještě spoustu práce. Vychutnávám si ten pocit, že jsem tady byla celý den pro oba syny a zároveň i sama pro sebe. A ta spousta...

Rodit přirozeně – žít srdcem

Před dvěma lety při túrách po kopcích Gruzie ucítila jsem poprvé, že se ve mně probouzí nový život. Dívali jsme se zrovna na mračna, ve kterých se schovával vrchol Kazbegi, když jsem si byla úplně jista – žije si ve mně. Nikdo mi to nemusel potvrzovat, ani pan doktor, ani těhotenský test. Cítila jsem to jako odměnu...

Přikázaný směr jízdy

Krok za krokem budujeme své dovednosti. Každý den se snažíme být lepší a je jen otázkou našeho hodnocení, jestli se nám to daří. Člověk sám o sobě je zvídavá bytost, pokud neupadne do představy, že už všechno ví. Tohle vše mě napadá, když překládám svůj životopis do angličtiny – se dvěma neposednými dětmi a s průměrnou délkou koncentrace pět minut to trvá...

Šumava: učebnice odvahy

Pobyt na statku v podhůří Šumavy je ve znamení slepic, které potvory pořád utíkají z výběhu, a kopřiv, které potvory neuhnou. Naše výlety do krajiny jsou pak lemovány poli s dozrávajícím obilím, posekanými loukami a nahodilými nálezy třeští, jahod a borůvek. Pro syny je to objevování a pro mě znovuobjevování zapomenutého světa. Vesnici jako takovou už známe. Tohle je pro nás výprava na samotu, na původní...