Pozoruji děti, jak si hrají, jak se chovají, co je pro ně těžké, co je pro ně legrační a co nám chtějí říct, když neví, jak to říct. Většinou hned udělají, co řeknou. Ráda pozoruji i dospělé, probouzí se ve mně radost, když vidím, že si umí hrát. Pozoruji, jak se chovají v běžných situacích a vidím i to, co...
Jak jinak, než pomalu se učím, že vše, o co si říká má přirozenost, je v pořádku. A také, že pokud cítím někde nějaký nesoulad, opravdu existuje a nezdá se mi. Můžu to vnímat zcela otevřeně k sobě i k druhým. Přiznat své pochyby a otevřeně mluvit o tom, co vnímám. Tento komunikační prostor ve mně otvírá i zkušenost s kruhem a pravidelné usedání v něm. Často je...
Doprovodit dítě do školky, nebo školy, a v klidu odejít. Tento krok obsahuje velkou důvěru – buď v systém, nebo v člověka, kterému dítě předávám. Vím, že v dnešní době není čas ztrácet čas, a tak se spousta věcí děje automaticky. I z tohoto předávání dětí se stal určitý zvyk. Při své práci potkávám hodně různých tříd a hodně různých osobností, které tyto třídy...
Nedávno jsem objevila pomalost a tak i vlastní tempo, které je mi příjemné a milé. Dá se říct, že nikdy jsem nebyla úplný rychlík, ale myslím, že jsem dokázala hlavně při práci v médiích docela slušně sprintovat. A ten rychlý běh mě občas baví i dnes. Je v něm potřeba zachovat chladnou hlavu a soustředit se jen na určitý úkol nebo činnost. Dá se...
Každý citově zraněný a strádající člověk (a to jsme více či méně všichni, ať si to přiznáme či ne) si do vztahu i do ostatních oblastí života přitahuje a sám vnáší přesně ty ingredience, které potřebuje k tomu, aby jeho trápení mohlo čas od času vybublat na povrch. Tyto občasné záchvěvy mohou být cestou, kudy se k sobě vydat jinou, ale mnohem...
Vedu se synem rozhovory, které jsou obyčejné, a přitom tolik obohacující. Dovolila jsem sama sobě zaslechnout to, co mi přináší. Máme tak oba šanci rozvíjet právě to, co potřebujeme. On většinou chce nějaké informace, objasnění určitého principu. Pro mě je ale rozhovor metaforou, obrazem, který mi sděluje mnohem víc. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat, co daný...
Situace, ve kterých se jako děti cítíme bezmocné, se nám odrazí později s našimi dětmi opět v situacích, kdy se cítíme bezmocné (jako matky, jako rodiče). Je to výukový program a je na nás, jestli ho přijmeme, nebo popřeme. Vlastně jsou obě cesty správné, protože je to jen náš život, o kterém rozhodujeme, jaký bude. Bylo mi ctí při cestě...
Jsou toho plné galerie, muzea a domy umění. Jednoduché obyčejné věci, které lidi potkávali nebo potkávájí. Ve výstavních prostorech je obdivujeme, ve všedních situacích si jich ani nevšimneme a přitom tu krásu máme přímo před očima. Stačí ji zachytit, na chvíli se zastavit a vnímat ji. Nejde o to hledat dokonalost, ani to není o tom, kolik takových věcí za den potkáme,...
Kolo roku se otáčí a vždy, když nastává další období, přirozeně se zastavujeme. Cítíme přicházející změnu. A právě opakující se proměny v přírodě i tvar kruhu jsou dva principy, které používám při tvoření. Mám dojem, že se to nikdy nemůže omrzet. Naopak. Nacházím v tom stále víc a víc možností. Začala jsem proto na jaře vytvářet květinové věnce. Právě jarní věnce jsou...
Ohnivé měsíce roku jsou příležitostí k tomu prozkoumat, naladit se a zpracovat ohnivá témata. A stejně jako může být zapalování ohňů rituálem, kterým lze podpořit změnu, může být kreslení odpočinkem i cestou k prozkoumání vlastních vnitřních pokladů. Můžete tak prozkoumat vnitřní oheň, který může mít u každého zvlášť různou podobu. Někdo ve své duši najde jen několik ohořelých uhlíků, někomu plápolá...