Kategorie: o obrazech

Ve středu duše

Nedávná jarní rovnodennost dala vzniknout kresbě, ke které jsem tentokrát vytvořila i návod, jak a proč si ji vytvořit. Přírodní rovnodennost je sice už za námi, ale vnitřní vyrovnanost můžeme hledat a nacházet kdykoliv. Rozhodla jsem se proto dát kresbu i návod k užitku i pro další (a prodlužující se) dny. Nakresli kruh a představ si, že jsi to ty, tvůj střed, tvoje...

Trpělivě a ideálně bez strachu

Přemýšlím o trpělivosti, tedy o schopnosti zachovat klid i v situacích, které nejsou příjemné. Jsou to vlny dalších emocí, myšlenek a pochybností, které mě od konkrétního TEĎ odvádějí. Trpělivost je vnitřní nastavení, o kterém může rozhodovat vědomí. A pokud není celková a vnitřní, je o tom, že strpíme něco, co pak ventilujeme jinde. Ani to nemusí být špatná cesta – můžeme jít třeba...

O upřímnosti aneb Nežaluj!

Další z mých vnitřních dopravních značek na cestě k prazákladům je tady. Tentokrát je docela těžké ji popsat, protože jde o vnitřní a oboustranný proud myšlenek, citů, představ i obav a strachů. Mám dojem, že často hrajeme zvláštní hry a to jak se sebou samými, tak s dětmi. Prostě a jednoduše neříkáme, co si zrovna myslíme a cítíme, protože se to třeba zrovna nehodí, nebo na to...

Tvar laskavosti

Maluji tvary, které ke mě přicházejí jako neohlášení hosté. Nedávno to byl tvar laskavosti, pro který jsem našla ihned pojmenování. Bylo těch tvarů víc a tak je představím postupně od jednoho k druhému, dohromady pak dají smysluplný celek, který je přímo propojen s nedávno vydaným e-bookem o PRAZÁKLADECH pro rodiče malých dětí. (Pro zájemce zde.) Tím tvarem byla laskavost....

S důvěrou

S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...

O tom, co (všechno) máme uvnitř

Tahle věc mi vrtala hlavou dlouho a taky jsem zvažovala, jestli ji vůbec zveřejňovat, abych nebyla mravokárce nebo nějaké podobné strašidlo. Při všech zážitcích v lesní školce, při cestování Gruzií a také při každodenním a kouzelném soužití s dítětem mě čas od času (ale dostatečně často) udivuje, jak málo dětem i mě vlastně stačí, abychom byly šťastné. Ještě víc si to člověk...