Kategorie: o dětech

Pravda v srdci

Pokaždé, když se necítím dobře, když je obyčejné žití na chvíli těžké, svalím se na zem a chci jedinou věc – mít chvíli klid, ukazují mi děti, že mým úkolem je vést poctivý a pravdivý život, že ve svobodě je obrovské množství odpovědnosti a že na to, abych měla v životě vše jasné, mám snad ještě trochu času. Děti jsou pro mě...

Štěká, kouše i voní

Když otvíráme knížku, ožívá u nás doma vše, co v ní najdeme. Pejskové štěkají i koušou, auta troubí a jezdí velmi rychle, kytky voní a jídlo nám náramně chutná. A tak nad knížkami vydáváme nejrůznější zvuky i s nimi provádíme kousky, ze kterých by nejedna knihovnice omdlela. Děláme tohle vše rádi. Není to žádná věda. S téměř dvouletým synem si hrajeme, že nás...

Domškoláctví. Proč ne?

Nejsem ranní ptáče, ale vstávám po páté hodině. Do prčic, proč to dělám? Protože si ráno třídím myšlenky, cvičím a vychutnávám si obyčejnou vodu. Dnes usedám také k počítači, i když pracuju většinou v noci. Jsem před dokončením e-booku o prazákladech čtení a učení. Přepisovala jsem dlouho návod na to, jak děti naučit číst, až jsem došla k tomu, že je potřeba vrátit se...

Hledáme papouška

Hledáme už několik měsíců, vlastně několik let, papouška. Ne, že by nám uletěl. Oblíbili jsme si velké obrázkové knihy Podzim a Zima od Rotraut Susanne Bernerové. Právě v nich se dá papoušek, který uletěl, stopovat. Na každé straně je jiná část města i jiný čas, a tak se postavy postupně přesouvají od začátku do konce. Vytváří tak promyšlené každodenní příběhy. Právě...

Kouzlo háčkování

Každý den s dětmi doma tvoříme. Myslím, že to děláme všichni – kreslíme, stavíme a zase bouráme, lepíme, plácáme z plastelíny… Každý podle svého gusta. A my před časem společně objevili háčkování – úplně jednoduše u babičky. Začalo to obyčejným řetízkem. To je prosté provlékání jednoho oka dalším a dalším a dalším okem. Vypadá to sice na první pohled úplně jednoduše, ale pětileté...

S důvěrou

S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...

Rok a půl štěstí

Pečlivě na něm utírám prach, mazlím se s ním každý den a děkuji za štěstí, které nám před rokem a půl doneslo druhého syna. Díky němu ležím večer při uspávání v posteli o chvilku déle a nevystřelím jako raketa, co má ještě spoustu práce. Vychutnávám si ten pocit, že jsem tady byla celý den pro oba syny a zároveň i sama pro sebe. A ta spousta...

Rodit přirozeně – žít srdcem

Před dvěma lety při túrách po kopcích Gruzie ucítila jsem poprvé, že se ve mně probouzí nový život. Dívali jsme se zrovna na mračna, ve kterých se schovával vrchol Kazbegi, když jsem si byla úplně jista – žije si ve mně. Nikdo mi to nemusel potvrzovat, ani pan doktor, ani těhotenský test. Cítila jsem to jako odměnu...

Přikázaný směr jízdy

Krok za krokem budujeme své dovednosti. Každý den se snažíme být lepší a je jen otázkou našeho hodnocení, jestli se nám to daří. Člověk sám o sobě je zvídavá bytost, pokud neupadne do představy, že už všechno ví. Tohle vše mě napadá, když překládám svůj životopis do angličtiny – se dvěma neposednými dětmi a s průměrnou délkou koncentrace pět minut to trvá...

Šumava: učebnice odvahy

Pobyt na statku v podhůří Šumavy je ve znamení slepic, které potvory pořád utíkají z výběhu, a kopřiv, které potvory neuhnou. Naše výlety do krajiny jsou pak lemovány poli s dozrávajícím obilím, posekanými loukami a nahodilými nálezy třeští, jahod a borůvek. Pro syny je to objevování a pro mě znovuobjevování zapomenutého světa. Vesnici jako takovou už známe. Tohle je pro nás výprava na samotu, na původní...