Když tvořím, cítím, a tak i jsem.
Kolik je lidí, kteří v noci nespí. Vzbudí se a už jim nejde spát. Převalují se a možná se i trochu zlobí. Nejde jim usnout uprostřed noci, těsně před rozbřeskem, v kteroukoliv možnou hodinu. Budí je jejich tělo, možná i duše. Potřebují bdít, být vzhůru a spolupracovat na něčem velmi konkrétním a osobním. Říkám tomu sama pro sebe time out, česky oddychový čas. Úplně...
Když otvíráme knížku, ožívá u nás doma vše, co v ní najdeme. Pejskové štěkají i koušou, auta troubí a jezdí velmi rychle, kytky voní a jídlo nám náramně chutná. A tak nad knížkami vydáváme nejrůznější zvuky i s nimi provádíme kousky, ze kterých by nejedna knihovnice omdlela. Děláme tohle vše rádi. Není to žádná věda. S téměř dvouletým synem si hrajeme, že nás...
Nejsem ranní ptáče, ale vstávám po páté hodině. Do prčic, proč to dělám? Protože si ráno třídím myšlenky, cvičím a vychutnávám si obyčejnou vodu. Dnes usedám po ránu také k počítači, i když pracuju většinou v noci. Jsem před dokončením e-booku o prazákladech čtení a učení. Přepisovala jsem dlouho návod na to, jak děti naučit číst, až jsem došla k tomu, že je potřeba vrátit...
Hledáme už několik měsíců, vlastně několik let, papouška. Ne, že by nám uletěl. Oblíbili jsme si velké obrázkové knihy Podzim a Zima od Rotraut Susanne Bernerové. Právě v nich se dá papoušek, který uletěl, stopovat. Na každé straně je jiná část města i jiný čas, a tak se postavy postupně přesouvají od začátku do konce. Vytváří tak promyšlené každodenní příběhy. Právě...
Získala jsem díky domškoláckým skupinkám na facebooku takový dojem, že všichni domácí školáci jsou až neskutečně tvořivé bytosti. Asi je to do jisté míry jen iluzorní představa, ale vidím na synovi, že když si sám nachází aktivity, sám si říká, čím se chce zabývat, až neskutečně ho to baví – kreslí, staví a zase bourá, vystřihuje, lepí a vytváří si...
S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...
Pečlivě na něm utírám prach, mazlím se s ním každý den a děkuji za štěstí, které nám před rokem a půl doneslo druhého syna. Díky němu ležím večer při uspávání v posteli o chvilku déle a nevystřelím jako raketa, co má ještě spoustu práce. Vychutnávám si ten pocit, že jsem tady byla celý den pro oba syny a zároveň i sama pro sebe. A ta spousta...
Před dvěma lety při túrách po kopcích Gruzie ucítila jsem poprvé, že se ve mně probouzí nový život. Dívali jsme se zrovna na mračna, ve kterých se schovával vrchol Kazbegi, když jsem si byla úplně jista – žije si ve mně. Nikdo mi to nemusel potvrzovat, ani pan doktor, ani těhotenský test. Cítila jsem to jako odměnu...
Krok za krokem budujeme své dovednosti. Každý den se snažíme být lepší a je jen otázkou našeho hodnocení, jestli se nám to daří. Člověk sám o sobě je zvídavá bytost, pokud neupadne do představy, že už všechno ví. Tohle vše mě napadá, když překládám svůj životopis do angličtiny – se dvěma neposednými dětmi a s průměrnou délkou koncentrace pět minut to trvá dva...
Pobyt na statku v podhůří Šumavy je ve znamení slepic, které potvory pořád utíkají z výběhu, a kopřiv, které potvory neuhnou. Naše výlety do krajiny jsou pak lemovány poli s dozrávajícím obilím, posekanými loukami a nahodilými nálezy třeští, jahod a borůvek. Pro syny je to objevování a pro mě znovuobjevování zapomenutého světa. Vesnici jako takovou už známe. Tohle je pro nás výprava na samotu, na původní...
