Vlídnost jde pomalou cestou, která vede z nitra ven. Z hloubek, z kterých pramení, přináší víru v to nejlepší v člověku, je trpělivá. Nemá nic společného s laskavostí, která se občas dá nasadit jako maska, a proto se zdá být pevnější. Vlídnost má v sobě stočeného hada, který je moudrý v generacích zpět a zároveň otevřený změně. S opravdovou vlídností k sobě svět okolo pluje, stává se...
Zrovna když si říkám, jak to s tím mým šnekem válíme, jak už se chápeme a že spěchám už jen malinko a občas, všechno se to sesype. Bum. Ležím úplně vyřízená v posteli s virózou, která byla ještě nedávno nazývána morem. A každá buňka mého těla je unavená a vděčná za klid i ticho. Ležím a jen jsem, a přijde mi, že kdybych jen ležela a nebyla,...
Vypozorovala jsem u dětí (a někdy i dospělých) mechanismy, které fungují, když jsou ve svém obyčejném životě po nějakou dobu nespokojené s tím, jak věci zrovna jsou. Někdy to i vypadá, že se nudí. Nudu jako takovou je potřeba prožívat (i podle vývojových psychologů) proto, aby děti mohly nacházet vlastní zdroje, sny a mohou se díky ní dostat i o něco víc...
Doprovodit dítě do školky, nebo školy, a v klidu odejít. Tento krok obsahuje velkou důvěru – buď v systém, nebo v člověka, kterému dítě předávám. Vím, že v dnešní době není čas ztrácet čas, a tak se spousta věcí děje automaticky. I z tohoto předávání dětí se stal určitý zvyk. Při své práci potkávám hodně různých tříd a hodně různých osobností, které tyto třídy...
Nedávno jsem objevila pomalost a tak i vlastní tempo, které je mi příjemné a milé. Dá se říct, že nikdy jsem nebyla úplný rychlík, ale myslím, že jsem dokázala hlavně při práci v médiích docela slušně sprintovat. A ten rychlý běh mě občas baví i dnes. Je v něm potřeba zachovat chladnou hlavu a soustředit se jen na určitý úkol nebo činnost. Dá se...
Každý citově zraněný a strádající člověk (a to jsme více či méně všichni, ať si to přiznáme či ne) si do vztahu i do ostatních oblastí života přitahuje a sám vnáší přesně ty ingredience, které potřebuje k tomu, aby jeho trápení mohlo čas od času vybublat na povrch. Tyto občasné záchvěvy mohou být cestou, kudy se k sobě vydat jinou, ale mnohem...
Vedu se synem rozhovory, které jsou obyčejné, a přitom tolik obohacující. Dovolila jsem sama sobě zaslechnout to, co mi přináší. Máme tak oba šanci rozvíjet právě to, co potřebujeme. On většinou chce nějaké informace, objasnění určitého principu. Pro mě je ale rozhovor metaforou, obrazem, který mi sděluje mnohem víc. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat, co daný...
Situace, ve kterých se jako děti cítíme bezmocné, se nám odrazí později s našimi dětmi opět v situacích, kdy se cítíme bezmocné (jako matky, jako rodiče). Je to výukový program a je na nás, jestli ho přijmeme, nebo popřeme. Vlastně jsou obě cesty správné, protože je to jen náš život, o kterém rozhodujeme, jaký bude. Bylo mi ctí při cestě...
Říká se, že děti jsou křehká stvoření. Ale ono to tak není. Snesou a unesou toho opravdu hodně. A navíc jsou ochotná se z lásky k rodičům postavit samy proti sobě. Je to zřejmě nějaká nepsaná dohoda o výměně služeb: za to, že se my jako rodiče staráme o děti v materiální rovině, děti stejnou starost a péči poskytují nám, ale v jiné úrovni. V úrovni...
Jsou toho plné galerie, muzea a domy umění. Jednoduché obyčejné věci, které lidi potkávali nebo potkávájí. Ve výstavních prostorech je obdivujeme, ve všedních situacích si jich ani nevšimneme a přitom tu krásu máme přímo před očima. Stačí ji zachytit, na chvíli se zastavit a vnímat ji. Nejde o to hledat dokonalost, ani to není o tom, kolik takových věcí za den potkáme,...