Když tvořím, cítím, a tak i jsem.
Tato téměř ezoterická věta je v mém životě už několik let přítomná a daří se jí (více i méně) používat v každodenním životě. Tento každodenní provoz ji totiž prověřuje a ověřuje nejlépe. Pokud ji během těch nejobyčejnějších situací použiji, otevírá prostor pro přijetí, klid a nevymezuje mentální mantinely jen na dohledné možnosti. S touto větou jsme ukončili i učení doma. Je v pořádku začít a je...
Pozoruji děti, jak si hrají, jak se chovají, co je pro ně těžké, co je pro ně legrační a co nám chtějí říct, když neví, jak to říct. Většinou hned udělají, co řeknou. Ráda pozoruji i dospělé, probouzí se ve mně radost, když vidím, že si umí hrát. Pozoruji, jak se chovají v běžných situacích a vidím i to, co...
Jak jinak, než pomalu se učím, že vše, o co si říká má přirozenost, je v pořádku. A také, že pokud cítím někde nějaký nesoulad, opravdu existuje a nezdá se mi. Můžu to vnímat zcela otevřeně k sobě i k druhým. Přiznat své pochyby a otevřeně mluvit o tom, co vnímám. Tento komunikační prostor ve mně otvírá i zkušenost s kruhem a pravidelné usedání v něm. Často je...
Vlídnost jde pomalou cestou, která vede z nitra ven. Z hloubek, z kterých pramení, přináší víru v to nejlepší v člověku, je trpělivá. Nemá nic společného s laskavostí, která se občas dá nasadit jako maska, a proto se zdá být pevnější. Vlídnost má v sobě stočeného hada, který je moudrý v generacích zpět a zároveň otevřený změně. S opravdovou vlídností k sobě svět okolo pluje, stává se...
Zrovna když si říkám, jak to s tím mým šnekem válíme, jak už se chápeme a že spěchám už jen malinko a občas, všechno se to sesype. Bum. Ležím úplně vyřízená v posteli s virózou, která byla ještě nedávno nazývána morem. A každá buňka mého těla je unavená a vděčná za klid i ticho. Ležím a jen jsem, a přijde mi, že kdybych jen ležela a nebyla,...
Vypozorovala jsem u dětí (a někdy i dospělých) mechanismy, které fungují, když jsou ve svém obyčejném životě po nějakou dobu nespokojené s tím, jak věci zrovna jsou. Někdy to i vypadá, že se nudí. Nudu jako takovou je potřeba prožívat (i podle vývojových psychologů) proto, aby děti mohly nacházet vlastní zdroje, sny a mohou se díky ní dostat i o něco víc...
Doprovodit dítě do školky, nebo školy, a v klidu odejít. Tento krok obsahuje velkou důvěru – buď v systém, nebo v člověka, kterému dítě předávám. Vím, že v dnešní době není čas ztrácet čas, a tak se spousta věcí děje automaticky. I z tohoto předávání dětí se stal určitý zvyk. Při své práci potkávám hodně různých tříd a hodně různých osobností, které tyto třídy...
Nedávno jsem objevila pomalost a tak i vlastní tempo, které je mi příjemné a milé. Dá se říct, že nikdy jsem nebyla úplný rychlík, ale myslím, že jsem dokázala hlavně při práci v médiích docela slušně sprintovat. A ten rychlý běh mě občas baví i dnes. Je v něm potřeba zachovat chladnou hlavu a soustředit se jen na určitý úkol nebo činnost. Dá se...
Každý citově zraněný a strádající člověk (a to jsme více či méně všichni, ať si to přiznáme či ne) si do vztahu i do ostatních oblastí života přitahuje a sám vnáší přesně ty ingredience, které potřebuje k tomu, aby jeho trápení mohlo čas od času vybublat na povrch. Tyto občasné záchvěvy mohou být cestou, kudy se k sobě vydat jinou, ale mnohem...
Vedu se synem rozhovory, které jsou obyčejné, a přitom tolik obohacující. Dovolila jsem sama sobě zaslechnout to, co mi přináší. Máme tak oba šanci rozvíjet právě to, co potřebujeme. On většinou chce nějaké informace, objasnění určitého principu. Pro mě je ale rozhovor metaforou, obrazem, který mi sděluje mnohem víc. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat, co daný...
