Zuzana Jurečková
Uzrál ve mně tvar, pro který jsem našla ihned pojmenování. Bylo těch tvarů víc, a tak je představím postupně od jednoho k druhému, dohromady pak dají smysluplný celek, který je přímo propojen s nedávno vydaným e-bookem o PRAZÁKLADECH pro rodiče malých dětí. Prvním byla laskavost. Uvažuji o ni jako o prostoru, který poskytujeme sami sobě i okolí. Začíná uvnitř laskavým přijímáním sebe...
Odjeli jsme do Švédska s dvěma dětmi, ujeli za dvacet dnů přes tisíc kilometrů, koupali se každý den nejméně jednou (v jezerech i v moři), navštívili odhadem padesát dětských hřišť. Než jsme odjeli, napsala jsem malé zamyšlení nad tím, co si můžeme dovolit a co si dovolujeme, včetně výzvy pro sebe i pro čtenáře k vědomému dovolení si čehokoliv podle libosti. Mé dovolení...
V době léta a letních dovolených se mi vrací myšlenky na to, jak si (občas i častěji) dokážeme komplikovat život tím, že si něco dovolíme a něco ne. Možná jsme se naučili některé věci si užívat, až když to někdo dovolí. Možná čekáme, až to za nás někdo jiný rozhodne. Možná máme v kapse žádanku, ale není ji komu dát. Nikdo...
Pokaždé, když se necítím dobře, když je obyčejné žití na chvíli těžké, svalím se na zem a chci jedinou věc – mít chvíli klid, ukazují mi děti, že mým úkolem je vést poctivý a pravdivý život, že ve svobodě je obrovské množství odpovědnosti a že na to, abych měla v životě vše jasné, mám snad ještě trochu času. Děti jsou pro mě...
Kolik je lidí, kteří v noci nespí. Vzbudí se a už jim nejde spát. Převalují se a možná se i trochu zlobí. Nejde jim usnout uprostřed noci, těsně před rozbřeskem, v kteroukoliv možnou hodinu. Budí je jejich tělo, možná i duše. Potřebují bdít, být vzhůru a spolupracovat na něčem velmi konkrétním a osobním. Říkám tomu sama pro sebe time out, česky oddychový čas. Úplně...
Když otvíráme knížku, ožívá u nás doma vše, co v ní najdeme. Pejskové štěkají i koušou, auta troubí a jezdí velmi rychle, kytky voní a jídlo nám náramně chutná. A tak nad knížkami vydáváme nejrůznější zvuky i s nimi provádíme kousky, ze kterých by nejedna knihovnice omdlela. Děláme tohle vše rádi. Není to žádná věda. S téměř dvouletým synem si hrajeme, že nás...
Nejsem ranní ptáče, ale vstávám po páté hodině. Do prčic, proč to dělám? Protože si ráno třídím myšlenky, cvičím a vychutnávám si obyčejnou vodu. Dnes usedám také k počítači, i když pracuju většinou v noci. Jsem před dokončením e-booku o prazákladech čtení a učení. Přepisovala jsem dlouho návod na to, jak děti naučit číst, až jsem došla k tomu, že je potřeba vrátit se...
Hledáme už několik měsíců, vlastně několik let, papouška. Ne, že by nám uletěl. Oblíbili jsme si velké obrázkové knihy Podzim a Zima od Rotraut Susanne Bernerové. Právě v nich se dá papoušek, který uletěl, stopovat. Na každé straně je jiná část města i jiný čas, a tak se postavy postupně přesouvají od začátku do konce. Vytváří tak promyšlené každodenní příběhy. Právě...
Každý den s dětmi doma tvoříme. Myslím, že to děláme všichni – kreslíme, stavíme a zase bouráme, lepíme, plácáme z plastelíny… Každý podle svého gusta. A my před časem společně objevili háčkování – úplně jednoduše u babičky. Začalo to obyčejným řetízkem. To je prosté provlékání jednoho oka dalším a dalším a dalším okem. Vypadá to sice na první pohled úplně jednoduše, ale pětileté...
S důvěrou se na nás obrací a s důvěrou v sebe se každý den pokouší objevit kousek světa. Jsou to synové. A my jako rodiče se učíme se stejnou důvěrou být při tom. Občas to není snadné a občas to neumíme. Naslouchám těm situacím a hledám pak v sobě ideální návod. Není stejný pro každého, ani pro stejnou situaci. Hlavní veličinou je důvěra. Oba...