Zuzana Jurečková
Připravila jsem pro vás jarní kreslení, při kterém propojíte tvořivost s vlastní spiritualitou.
A navíc si uděláte chvilku
jen pro sebe.
Ohnivé měsíce roku jsou příležitostí k tomu prozkoumat, naladit se a zpracovat ohnivá témata. A stejně jako může být zapalování ohňů rituálem, kterým lze podpořit změnu, může být kreslení odpočinkem i cestou k prozkoumání vlastních vnitřních pokladů. Můžete tak prozkoumat vnitřní oheň, který může mít u každého zvlášť různou podobu. Někdo ve své duši najde jen několik ohořelých uhlíků, někomu plápolá...
Nedávná jarní rovnodennost dala vzniknout kresbě, ke které jsem tentokrát vytvořila i návod, jak a proč si ji vytvořit. Přírodní rovnodennost je sice už za námi, ale vnitřní vyrovnanost můžeme hledat a nacházet kdykoliv. Rozhodla jsem se proto dát kresbu i návod k užitku i pro další (a prodlužující se) dny. Nakresli kruh a představ si, že jsi to ty, tvůj střed, tvoje...
Přemýšlím o trpělivosti, tedy o schopnosti zachovat klid i v situacích, které nejsou příjemné. Jsou to vlny dalších emocí, myšlenek a pochybností, které mě od konkrétního TEĎ odvádějí. Trpělivost je vnitřní nastavení, o kterém může rozhodovat vědomí. A pokud není celková a vnitřní, je o tom, že strpíme něco, co pak ventilujeme jinde. Ani to nemusí být špatná cesta – můžeme jít třeba...
Čím víc smyslů při čtení opravdu zapojíte, tím větší smysl to dětem ve výsledku dává. Toto propojování si jednotlivých zážitků a nových poznatků je přirozenou součástí poznávání světa a může se pak odrazit v tom, že knížky budou s tímto světem jednoduše a přirozené spojené. OČICHEJTE TO! Nemusíte nutně číst přímo knížku o vánocích, abyste mohli do čtení zapojit čich. V dětských příbězích...
Pokud máte doma úplně malé dítě, mohla by se vám hodit tato jednoduchá sada malých tipů. Jsou prosté a jednoduché, a tak je můžete začít používat hned. Některé se možná už u vás doma zabydlely a staly se tak běžnou věcí. 1. MĚJTE JE NA OČÍCH Knížky už nejsou tak vzácné jako za časů našich babiček a prababiček, kdy se v běžných domácnostech...
Další z mých vnitřních dopravních značek na cestě k prazákladům je tady. Tentokrát je docela těžké ji popsat, protože jde o vnitřní a oboustranný proud myšlenek, citů, představ i obav a strachů. Mám dojem, že často hrajeme zvláštní hry a to jak se sebou samými, tak s dětmi. Prostě a jednoduše neříkáme, co si zrovna myslíme a cítíme, protože se to třeba zrovna nehodí, nebo na to...
Maluji tvary, které ke mě přicházejí jako neohlášení hosté. Nedávno to byl tvar laskavosti, pro který jsem našla ihned pojmenování. Bylo těch tvarů víc a tak je představím postupně od jednoho k druhému, dohromady pak dají smysluplný celek, který je přímo propojen s nedávno vydaným e-bookem o PRAZÁKLADECH pro rodiče malých dětí. (Pro zájemce zde.) Tím tvarem byla laskavost....
Odjeli jsme do Švédska s dvěma dětmi, ujeli za dvacet dnů přes tisíc kilometrů, koupali se každý den nejméně jednou (v jezerech i v moři), navštívili odhadem padesát dětských hřišť. Než jsme odjeli, napsala jsem malé zamyšlení nad tím, co si můžeme dovolit a co si dovolujeme, včetně výzvy pro sebe i pro čtenáře k vědomému dovolení si čehokoliv podle libosti. Mé dovolení...
V době léta a letních dovolených se mi vrací myšlenky na to, jak si (občas i častěji) dokážeme komplikovat život tím, že si něco dovolíme a něco ne. Možná jsme se naučili některé věci si užívat, až když to někdo dovolí. Možná čekáme, až to za nás někdo jiný rozhodne. Možná máme v kapse žádanku, ale není ji komu dát. Nikdo...
Pokaždé, když se necítím dobře, když je obyčejné žití na chvíli těžké, svalím se na zem a chci jedinou věc – mít chvíli klid, v ten moment mi ukazují děti, že mým úkolem je vést poctivý a pravdivý život, že ve svobodě je obrovské množství odpovědnosti a že na to, abych měla v životě vše jasné, mám snad ještě trochu času. (Je toho...