Zuzana Jurečková
Další z mých vnitřních dopravních značek na cestě k prazákladům je tady. Tentokrát je docela těžké ji popsat, protože jde o vnitřní a oboustranný proud myšlenek, citů, představ i obav a strachů. Mám dojem, že často hrajeme zvláštní hry a to jak se sebou samými, tak s dětmi. Prostě a jednoduše neříkáme, co si zrovna myslíme a cítíme, protože se to třeba zrovna nehodí, nebo na to...
Maluji tvary, které ke mě přicházejí jako neohlášení hosté. Nedávno to byl tvar laskavosti, pro který jsem našla ihned pojmenování. Bylo těch tvarů víc a tak je představím postupně od jednoho k druhému, dohromady pak dají smysluplný celek, který je přímo propojen s nedávno vydaným e-bookem o PRAZÁKLADECH pro rodiče malých dětí. (Pro zájemce zde.) Tím tvarem byla laskavost....
Odjeli jsme do Švédska s dvěma dětmi, ujeli za dvacet dnů přes tisíc kilometrů, koupali se každý den nejméně jednou (v jezerech i v moři), navštívili odhadem padesát dětských hřišť. Než jsme odjeli, napsala jsem malé zamyšlení nad tím, co si můžeme dovolit a co si dovolujeme, včetně výzvy pro sebe i pro čtenáře k vědomému dovolení si čehokoliv podle libosti. Mé dovolení...
V době léta a letních dovolených se mi vrací myšlenky na to, jak si (občas i častěji) dokážeme komplikovat život tím, že si něco dovolíme a něco ne. Možná jsme se naučili některé věci si užívat, až když to někdo dovolí. Možná čekáme, až to za nás někdo jiný rozhodne. Možná máme v kapse žádanku, ale není ji komu dát. Nikdo...
Pokaždé, když se necítím dobře, když je obyčejné žití na chvíli těžké, svalím se na zem a chci jedinou věc – mít chvíli klid, v ten moment mi ukazují děti, že mým úkolem je vést poctivý a pravdivý život, že ve svobodě je obrovské množství odpovědnosti a že na to, abych měla v životě vše jasné, mám snad ještě trochu času. (Je toho...
Kolik je lidí, kteří v noci nespí. Vzbudí se a už jim nejde spát. Převalují se a možná se i trochu zlobí. Nejde jim usnout uprostřed noci, těsně před rozbřeskem, v kteroukoliv možnou hodinu. Budí je jejich tělo, možná i duše. Potřebují bdít, být vzhůru a spolupracovat na něčem velmi konkrétním a osobním. Říkám tomu sama pro sebe time out, česky oddychový čas. Úplně...
Když otvíráme knížku, ožívá u nás doma vše, co v ní najdeme. Pejskové štěkají i koušou, auta troubí a jezdí velmi rychle, kytky voní a jídlo nám náramně chutná. A tak nad knížkami vydáváme nejrůznější zvuky i s nimi provádíme kousky, ze kterých by nejedna knihovnice omdlela. Děláme tohle vše rádi. Není to žádná věda. S téměř dvouletým synem si hrajeme, že nás...
Nejsem ranní ptáče, ale vstávám po páté hodině. Do prčic, proč to dělám? Protože si ráno třídím myšlenky, cvičím a vychutnávám si obyčejnou vodu. Dnes usedám po ránu také k počítači, i když pracuju většinou v noci. Jsem před dokončením e-booku o prazákladech čtení a učení. Přepisovala jsem dlouho návod na to, jak děti naučit číst, až jsem došla k tomu, že je potřeba vrátit...
Hledáme už několik měsíců, vlastně několik let, papouška. Ne, že by nám uletěl. Oblíbili jsme si velké obrázkové knihy Podzim a Zima od Rotraut Susanne Bernerové. Právě v nich se dá papoušek, který uletěl, stopovat. Na každé straně je jiná část města i jiný čas, a tak se postavy postupně přesouvají od začátku do konce. Vytváří tak promyšlené každodenní příběhy. Právě...
Získala jsem díky domškoláckým skupinkám na facebooku takový dojem, že všichni domácí školáci jsou až neskutečně tvořivé bytosti. Asi je to do jisté míry jen iluzorní představa, ale vidím na synovi, že když si sám nachází aktivity, sám si říká, čím se chce zabývat, až neskutečně ho to baví – kreslí, staví a zase bourá, vystřihuje, lepí a vytváří si...